Buenos Aires – megaměsto s příchutí Paříže

Buenos_5

Argentince prý nikdo nemá v Latinské Americe rád. Prý mají nos nahoru a myslí si, že jsou vlastně Evropané. Když jsem měl možnost trošku konverzovat s Brazilci a Chilany, tak mi to potvrdili, takže na tom asi něco bude. Po třech dnech v Buenos Aires ovšem musíme s Pavlem připustit, že nejvíce „evropsky“ jsme si opravdu připadali v Buenos Aires. Mnohem více než kdekoli v Chile, které je považováno za jinak nejvyspělejší Latinskoamerický stát.

Náměstí San Matin - jedno z mála vyloženě zelených náměstí

Náměstí San Matin – jedno z mála vyloženě zelených náměstí

Před příjezdem jsem vůbec netušil, že je Buenos Aires ještě větší než Rio de Janiero, celkem má aglomerace 13 milionů obyvatel a v celé Latinské Americe je větší jen Sao Paulo (kam právě letíme). Vzdálenosti mezi čtvrtěmi jsou tak dost velké, celé centrum Prahy by se tu vešlo skoro do jedné čtvrti.

Rio Plato - druhý břeh není vidět (tam za obzorem je někde Uruguay), moře to ale prý ještě není

Rio Plato – druhý břeh není vidět (tam za obzorem je někde Uruguay), moře to ale prý ještě není

Když jsme druhého prosince do Buenos Aires přilétali, měl jsem pocit, že Buenos Aires leží na břehu špinavého Atlantiku. To byl omyl, metropole vyrostla v ústí řeky Rio Plata. Řeka je zde ale tak široká, že nejen z výšky ale i od břehu připomíná spíše moře. Buenos Aires vyrostlo do obřích rozměrů samozřejmě díky příhodné poloze pro přístav, blízko Uruguaye, Paraguaye a Brazílie.

Evita - kdo by ji tu neznal...

Evita – kdo by ji tu neznal…

Buenos Aires má dvě letiště, to mezinárodní je dost daleko od města a po příletu i musíme vzít taxík. S taxikářem se nejlépe navazuje konverzace o fotbale. Pochválíte Messiho a pak už jen posloucháte monolog o tom, jak je on sice skvělý, ale národní tým nějak neklape, jiný taxikář zase vzpomíná na Maradonu, že na něj nikdo nikdy mít nebude…Nejen s taxikáři jsme často navazovali konverzaci přes fotbal. Kdo s kým hraje ve skupině na budoucím mistrovství světa? Jak to, že na šampionátu není Česko? Zmínit Evitu Perón je taky dobrý tah – ocení, že ji známe. Na současnou prezidentku Kirchner se raději ale neptejte, následovala by rozhořčená lamentace.

Bulvár 9. července s obřím obeliskem

Bulvár 9. července s obřím obeliskem

Jako první jsme z letiště mířili na hlavní bulvár 9. července. Je to údajně nejširší bulvár na světě. Uprostřed je obrovský obelisk. Tu anonymní grandióznost trošku polidšťuje květinová výzdoba a spousta stromů, které na začátku prosince modře kvetly. Od obelisku směrem k přístavu se jde k růžovému prezidentskému paláci. Ten obklopuje několik dalších (domnívám se, že vládních) klasicistních budov.

Prezidentský růžový palác

Prezidentský růžový palác

První dojmy byly takové, že je Buenos Aires snad centrem shopování – všude samé obchody, převážně hadry a boty, levnější i luxusní móda. Na začátku prosince jsme se spíš těšili do Patagonie, tudíž jsme moc turistiky ve městě neprováděli. Jen nás na cestě na vnitrostátní letiště zarazilo, jak centrum Buenos Aires ostře přechází v pro nás stále šokující slum. Doslova z ulice do ulice.

Květnové náměstí s prezidentským palácem v pozadí

Květnové náměstí s prezidentským palácem v pozadí

Teď na konci putování po nasycení všemi těmi zážitky v horách, u jezer, vulkánů a solných planin jsme měli na procházky po městě větší chuť. Základnou nám byl skvělý prostorný apartmán ze perfektní cenu na dobré adrese. V pátek panovalo ve městě ještě vedro a dusno – město právě zažilo vlnu veder. Před tou následující jsme už stačili uletět, v sobotu bylo po krátkém ochlazení ideální počasí pro turistiku. Pavel zašel první den, kdy jsem já kvůli bolesti hlavy a únavě zůstal odpočívat v posteli, do přístavu Puerto Madero a prošel ulice kolem hlavního bulváru.

Přístavště Puerto Madryn, - doky tu byly po vzoru Londýna přestavěny v nové byty

Přístavště Puerto Madero, – doky tu byly po vzoru Londýna přestavěny v nové byty

Večer jsme pak společně vyrazili do čtvrtě San Telmo, která je proslulá zejména tangem. Tango se snad zrodilo někde tady a dnes je hlavním lákadlem na turisty. Nám naši němečtí (pardon, bavorští, to je rozdíl!) přátelé doporučili zaplatit si organizovaný tango večer – což je taneční show spojená s vydatnou večeří. Na to jsme nějak neměli chuť, tak jsme prostě vyrazili do čtvrtě San Telmo, která je tangem nejvíce proslulá, a doufali, že nějaké tanečníky uvidíme. Narazili jsme na malé náměstíčko, kde nás do venkovní restaurace nalákal právě příslib živé hudby a tanečních kousků. Tango jsme sice propásli, to se prý tančilo od čtyř do devíti, viděli jsme už jen sambu, pak se ale kapela a tanečníci vyměnili a viděli a slyšeli jsme při dobrém jídle několik kousků flamenca – a bylo to úžasné. Ta hudbu měla v podání tří hudebníků v sobě melancholii ale i plnokrevnost. Pak se přidal i pár tanečníků (muž a žena) a bylo na co koukat. První část jejich vystoupení zakončil tanečník patnácti minutovým sólem, kdy stupňoval frekvenci svého stepování. Při tom všem držel neuvěřitelné dekórum vážného a nezadýchaného výrazu, až když  si sedl po potlesku na židli, bylo vidět, že bude ještě dlouho vydýchávat. Tímto večerem mě Buenos Aires docela

okouzlilo.

Kouzelný večer s flamencem - ten borec jel 15 minut jak v tranzu

Kouzelný večer s flamencem – ten borec jel 15 minut jak v tranzu

V sobotu jsme ráno zamířili do čtvrti Boca. Fotbalistům hned naskočí název Boca Juniors, týmu, kde válel i Diego Maradona. A tak tomu i je – právě tady mají Boca Juniors stadion. Hlavní atrakcí jsou však malé, nízké a pestrobarevné koloniální domky, někdy dřevěné, jindy plechové. Mezi nimi je rušno, prodávají se turistické cetky a tančí tango. Na jednom z balkónů jsem vyfotil svatou trojici všech Argentinců: Manželé Perónovi a Diego Maradona.

Svatá trojice - poznáte?

Svatá trojice – poznáte?

Argentina má momentálně ještě další dvě modly: první je fotbalový kouzelník Messi, kterému tu říkají „blecha“. Druhým polobohem (skoro doslova) je nový papež František – bývalý Buenosaireský arcibiskup, který svými pokornými činy dokázal zaujmout nejen katolíky. Všude na ulici se prodávají jeho portréty, stejně jako dresy s Messim.

Čtvrť Boca žije fotbalem...

Čtvrť Boca žije fotbalem…

... a taky tangem

… a taky tangem

Na ulicích tu otravují veksláci, všichni chtějí americké dolary. Oficiální směný kurz je sice kolem 6,32 – ovšem kvůli omezeným devizovým příslibům a hlavně nejistota ohledně hrozící devalvace kvůli vlekoucí se krizi dělá z dolaru ceněné zboží, takže na černém trhu je směnný kurz od sedmi až do desíti pesos za dolar. To už je pro cizince dost velký a znatelný rozdíl. Při výhodnějším kurzu začíná být Argentina levnější zemí než ČR, jinak jsou ceny podobné nebo mírně dražší.

Kavárenská čtvrť Palermo

Kavárenská čtvrť Palermo

Včera večer jsme naposledy vyrazili do města – do kavárenské čtvrti Palermo a pak do centra na poslední steak a tím jsme naše poznávání Argentiny ukončili. Dnes z letadla jsem si tuto obrovskou metropoli naposledy prohlédl, zamával a vyhlížel směr Evropa. Než se tam dostaneme, máme ještě úmorně dlouho pauzu v Sao Paulu. Je to ještě větší megaměsto než Buenos Aires, bohužel však postrádá větší atrakce. Je to jedna velká betonová džungle s tropickým klimatem. Protože je letiště dost chudé na služby, vyrazili jsme do městského parku Ibirapuera, odkud teď píšu. Už abychom byli doma…

poslední steak

poslední steak

takhle se připravuje zdjí typické Asado - tedy opečené šťavnaté masíčko

takhle se připravuje zdejší typické Asado – tedy opečené šťavnaté masíčko