Chilské hvězdné nebe

nebe_2

Ti kdo nás znají, vědí, že při cestování fotíme jak o sto šest. Už při plánování cesty přizpůsobujeme harmonogram tomu, abychom kromě skvělých zážitků měli i co nejlepší fotky. Když jsme se rozhodli jet kromě Argentiny i do Chile, měl jsem velkou chuť vyzkoušet pro mě nový druh fotografování, a sice focení nočního nebo, neboli astrofotografii. V Chile jsou totiž vůbec ty nejlepší podmínky na celém světě pro pozorování hvězd i pro jejich fotografování.

Nastudoval jsem si na internetu, jak a co dělat, jaké mít vybavení a kdy a kde být. Plán byl následující: až budeme v poušti Atacama, využiji malé vzdušné vlhkosti, vysoké nadmořské výšky a minimální světelného znečištění. Ne náhodou jsou v Atacamě stovky observatoří. Bedlivě jsem sledoval fáze měsíce: když je totiž měsíc více něž poloviční, odráží od slunce v noci tolik světla, že je nemožné pořídit dobré snímky hvězd. Náš výlet do pouště Atacama tak ne náhodou byl naplánován těsně po novém roce, kdy byl měsíc těsně v nové fázi a byl vidět jen malý srpeček. Vše bylo vymyšleno dokonale.

Na focení hvězd jsem koupil nový širokoúhlý objektiv s velkou světelnosti f2,8 – což je nutné pro focení noční oblohy. Foťák na rozdíl od oka může světlo sbírat na své digitální sítnici libovolně dlouhou dobu a tak vidět i objekty okem nezahlédnutelné. Podmínkou k tomu je stativ, dobrá výkonnost na vysoké ISO (musíte mít zrcadlovku) a světelný objektiv, nejlépe širokoúhlý, abyste mohli zachytit nejen oblohu, ale v popředí i nějaký zajímavý kus krajiny. Vše jsem měl a těšil jsem se, že snad jako onehdy na Novém Zélandu, když jsem se probudil ve stanu a šel na malou a uviděl hvězdné nebe, opět mi úžasem spadne čelist. A tentokrát ten úžas i vyfotím a podělím se.

V ideálních podmínkách, které v Chile jsou, obloha září miliony drobných bodových světýlek. Nejvíce hvězd je seskupeno v mléčné dráze. Pokud jste fotografii mléčné dráhy neviděli, doporučuji se podívat na internet. Většinou to jsou fotografie na hranici kýče, protože působí tak nereálně, že má člověk podezření z digitální manipulace. Je v ní tolik drobných světélek tvořících světelný závoj, který uvnitř přerušují různé tmavé (a snad i černé) díry. A uvnitř navíc spousta barev. Přesto v tom žádná „nekalá“ digitální manipulace není. Jen se ukazuje síla digitální fotografie v plné kráse. Na internetu jsou tak stovky ba tisíce fotografií mléčné dráhy. Díky nejnovějším zrcadlovkám je dnes může pořídit i amatér s poloprofesionální výbavou, jakou mám třeba i já. Před deseti lety to nebylo možné ani s výbavou za půl milionu. Díky, digitální pokroku!

Nebe plné hvězd nad vulkánem Osorno

Nebe plné hvězd nad vulkánem Osorno

A když je něco krásné a zachytitelné na zrcadlovku, to by v tom byl čert, abych to taky nevyfotil. Jenže…První trhlinu nabral plán, když jsem si stáhnul program Stelarium, což je taková digitální mapa oblohy. Zadáte si místo a datum, kdy a kde budete, a ono vám to přesně ukáže, jak bude vypadat obloha. Skvělé! Jenže když jsem si zadal Poušť Atacama na začátku ledna, zjistil jsem, že mléčná dráha, potvora jedna, zůstává pod východním horizontem, nad který vylézá až po východu slunce, takže je prakticky neviditelná. Její menší a méně spektakulárání část lze fotit jen těsně před východem slunce. Mléčnou dráha se fotí od dubna do července. Nevadí, i tak se dá vyfotit alespoň něco…

Měsíc - vyfoceno pomocí teleskopu na poušti Atacama

Měsíc – vyfoceno pomocí teleskopu na poušti Atacama

Druhou trhlinu nabral plán přímo na Atacamě. Ač se San Pedro de Atacama chlubí tím, že 320 z 356 nocí jsou naprosto bez mraků, v naší době ovšem jako by nefungovala statistická pravděpodobnost a nebe bylo pravidelně navečer trochu zastřené. Bolívijská zima se tentokrát nezastavila jen na Altiplánu, ale sunula mraky i dál k Atacamě.

Dalším faktorem, proč plán nevyšel na sto procent, bylo auto. Náš půjčený džíp měl jednu vychytávku, kterou jsme s Pavlem naprosto nepochopili. Při odemykání šestkrát zatroubil – ano, krátce rytmicky zatroubil, a to dost nahlas. Jelikož jsme na v San Pedru bydleli v malém (a celkem neútulném) penzionu se stěnami jak papír, hrozilo, že noční výjezd za focením hvězd (musí se jet mimo město, aby nerušilo pouliční osvětlení) probudí celý barák. Kvůli autu mě Pavel nebudil z podobného důvodu na noční focení oblohy na Silvestra, ačkoli to asi byla ta nejlepší noc (kolem čtvrté ráno nebyly prý žádné mraky a hvězdy zářily v plné kráse).

Naše skupinka na noční obzervatoři - snímek mi zkazil projíždějící autobus

Naše skupinka na noční obzervatoři – snímek mi zkazil projíždějící autobus

Po několika neúspěšných pokusech v kombinaci se stresem z našeho trubudúra se postupně přidala i únava z ranního vstávání (často jsme vstávali před sedmou, rána tu byla na turistiku nejlepší). Jedinou podařenou fotku jsem tak pořídil během placené pozorovací túry přímo na observatoři. S noční oblohou jsem zachytil několik satelitů, které na dokonale temném místě má rozmístěno několik států – včetně Evropských. Jsou ovládané po internetu – během naší túry se akorát otevřela italská bublina, a jako poupě s velkým pestíkem vystavilo na noční oblohu nějaký obří macatý teleskop. O 13 tisíc kilometrů dál mohl někdo pozorovat nebe, tedy spíše mraky, protože obloha se pomalu zatahovala.

Během túry jsme se dozvěděli zajímavé věci, u mě však převládlo zklamání, že nebe bylo trochu zastřené a že měsíc svítil více, než jsem čekal. Průvodce z Kanady hýřil vtipy, které mi zrovna moc nesedly. Tak jsem si udělal alespoň pár fotek. Tu měsíce mi udělal přímo průvodce pomocí teleskopu. Ostatní jsem si dělal sám.

Fotka teleskopů v noci, které osvětloval měsíc. Když jsem navolil stejnou expozici jako při focení noční oblohy v Patagonii, vyšel snímek světlý jak ve dne. Důkaz, že měsíc dává sakra hodně světla. Zpětně jsem musel fotografie ztmavit, aby odpovídaly tomu, jak naše noční pozorování vypadalo.

Fotka teleskopů v noci, které osvětloval měsíc. Když jsem navolil stejnou expozici jako při focení noční oblohy v Patagonii, vyšel snímek světlý jak ve dne. Důkaz, že měsíc dává sakra hodně světla. Zpětně jsem musel fotografie ztmavit, aby odpovídaly tomu, jak naše noční pozorování vypadalo.

Během túry jsme pomocí deseti teleskopů viděli hvězdy, shluky hvězd i planetu Saturn se čtyřmi měsíci. Paráda. Planety jsou díky teleskopům už pěkné puntíky, hvězdy jsou ale tak daleko, že i při obrovském zvětšení zůstávají tečkami. Jen více a barevněji blikají (jeden paprsek světla atmosféra různě ohýbá, proto mnohem bližší a pro naše oko větší planety neblikají, protože mnoho paprsků atmosféra jen tak neohne – už víte, jak poznat Saturn, hurá večer na pozorování nebe 😉 Poznatky o hvězdách a planetách si ale nechám pro sebe, ono by to bez toho hvězdného nebe nad hlavou nemělo ten správný šmrnc.

Jednu zajímavost však prozradím: kousek od pozorovatelny, kde se odehrála naše exkurze, se právě dokončuje největší astronomická observatoř na světě. Projekt ALMA, jak se stavbě observatoře správně říká, je druhý největší a nejnákladnější vědecký projekt, trumfne jej pouze CERN, kde se v urychlovači zkoumají srážky částic. Projekt stojí přes miliardu dollarů a podílejí se na něm USA, EU, Chile a další státy z celého světa. Za nedlouho bude fungovat celkem 66 obřích antén, které mají dohlédnout tak daleko s takovou přesností, že by mělo být více jasno o prvopočátku vesmíru. CERN jsem kdysi navštívil s Davidem u Ženevy, teď jsem alespoň z dálky viděl další vrcholnou ukázku lidského umu a zvídavosti.

Možná si říkáte, odkud jsou ty fotografie nebe. Ano jsou moje, i když nejsou z Atacamy. Zpětně totiž musím poděkovat Karlovi z Rakouska, se kterým jsem se o fotografování hvězd bavil o Vánocích v Casa KO (výhoda společných večeří), a který mě vyhecoval, abych fotografování hvězd zkusil již v Patagonské oblasti jezer. Jelikož jsme v Kasa Co byli vzdáleni od měst, vládla po západu měsíce perfektní tma. Malá vsuvka: možná to nevíte, jako jsem to kdysi netušil já – měsíc má proměnlivou dobu západu a východu, někdy svítí jen přes noc, jindy je na obloze vidět i přes den.

Jelikož o Vánocích v Patagonii měsíc zapadal brzo, mám díky tomu alespoň tři podařené snímky chilské noční oblohy.

Jedno je jasné, pokud se mám ještě někdy do Chile vrátit, rozhodně to bude mezi dubnem a červencem. Už víte proč.