Po prvním fantastickém dnu jsme se pořádně vyspali a těšili jsme se na pohlednicové výhledy na sopku Parinacota, která má úctyhodných 6.380 metrů. Jenže od rána byly všude kolem mraky a sopku jsme neviděli. V nevlídném počasí nevypadalo ani jezero Chungara tak hezky, jako na všech fotografiích, kterými se národní park Lauca všude chlubí (a láká sem to nemnoho turistů). Viděli jsme opět bílé i růžové plameňáky. Při focení se jen potvrdilo, že jsou ptáci velmi plaší – jakmile jsem se přiblížil na sto metrů, hned odlétli dál.
Celkem dost nehezký pohled a ostudou národního parku Lauca jsou kupy odpadků kolem silnic. Kamioňáci asi hází láhve a veškerý odpad přímo z auta ven. Pro ně je přejezd přes Altiplano jen těžká robota, úctu k panenské přírodě tu asi čekat nelze.
Jeli jsme se podívat do vesnice Parinacota, která má pěkný kostelík. Jinak je to však vylidněná a mrtvá vesnice, kde v chýších nikdo nežije. I těch zbylých pět rodin, které zůstaly, byly právě pryč. Po cestě jsme viděli zajíce Viscacha. Jsou to takoví divní přerostlí králíci, co skáčou jako klokánci.
Odpoledne jsme si vyrazili do termálů nad Putre. Voda měla kolem 40°C a okolní stráně opět hráli všemi barvami podobně jako v geotermálních oblastech na Islandu nebo Novém Zélandu. Tentokrát už jsme očekávali, že tam budeme sami, tak tomu i bylo.
V dalších dnech se budeme přesouvat do odlehlých parků Salar Surire a Isluga. Čeká nás dobrodružná jízda mimo civilizaci panenskou přírodou.