Po prvním fantastickém dnu jsme se pořádně vyspali a těšili jsme se na pohlednicové výhledy na sopku Parinacota, která má úctyhodných 6.380 metrů. Jenže od rána byly všude kolem mraky a sopku jsme neviděli. V nevlídném počasí nevypadalo ani jezero Chungara tak hezky, jako na všech fotografiích, kterými se národní park Lauca všude chlubí (a láká sem to nemnoho turistů). Viděli jsme opět bílé i růžové plameňáky. Při focení se jen potvrdilo, že jsou ptáci velmi plaší – jakmile jsem se přiblížil na sto metrů, hned odlétli dál.
Plameňáci – potvory jsou dost plaché – když udělám krok směrem k nim, oni udělají dva…nebo odlétnou
Celkem dost nehezký pohled a ostudou národního parku Lauca jsou kupy odpadků kolem silnic. Kamioňáci asi hází láhve a veškerý odpad přímo z auta ven. Pro ně je přejezd přes Altiplano jen těžká robota, úctu k panenské přírodě tu asi čekat nelze.
Odpadky tu bohužel poletují všude..i v srdci národního parku
Jeli jsme se podívat do vesnice Parinacota, která má pěkný kostelík. Jinak je to však vylidněná a mrtvá vesnice, kde v chýších nikdo nežije. I těch zbylých pět rodin, které zůstaly, byly právě pryč. Po cestě jsme viděli zajíce Viscacha. Jsou to takoví divní přerostlí králíci, co skáčou jako klokánci.
Viscacha – tak trochu králík, s ocasem veverky, co skáče jak klokánek
Odpoledne jsme si vyrazili do termálů nad Putre. Voda měla kolem 40°C a okolní stráně opět hráli všemi barvami podobně jako v geotermálních oblastech na Islandu nebo Novém Zélandu. Tentokrát už jsme očekávali, že tam budeme sami, tak tomu i bylo.
Termas de Jurasi – nadmořská výška 4.500 a kolem ani živáčka
V dalších dnech se budeme přesouvat do odlehlých parků Salar Surire a Isluga. Čeká nás dobrodružná jízda mimo civilizaci panenskou přírodou.
kostel v Parinacotě
