Kajakování ve fjordu Reloncavi

kayak_9

Ve čtvrtek jsme si objednali kajakování ve fjordu Reloncavi, asi 40km od sopky Calbuco, kde bydlíme. Kajakování na moři jsme si chtěli vyzkoušet už na Novém Zélandu, kvůli větru jsme to onehdy museli zrušit. Aby nám to nebylo líto, tak jsme si říjkali, že to je nakonec asi stejně nuda. To byla jen taková vnitřní výmluva, aby to tak nemrzelo. Když jsme teď měli další šanci, byli jsme o to zvědavější. Jaké to tedy bylo?

Vše připraveno - jde se na to...

Vše připraveno – jde se na to…

Pohled dopředu...

Pohled dopředu…

A pohled na zadáka

A pohled na zadáka

Super! Vyšlo nám počasí, foukalo nám do zad, vlny taky šly po směru jízdy, občas nás pěkně popohodily, většinou však bylo moře ve fjordu docela klidné. Voda navíc byla nečekané teplá, byla to totiž voda brakická (směs sladké a slané vody – to jsme se kdysi učili v zeměpise, jedna z mnoha lbostí o kterých bych netušil, že si na ně vzpomenu), takže ani náznakem nebyla ledová jak pacifik (tipoval bych, že fjord byl tak od deset stupňu teplejší – tedy cc 18 – 20°C). Když jsme to pak říkali spolubydlícím z Tahiti, tak se strašně smáli, protože pro ně je teplá voda nad 28°C.

Pohled na fjord od jedné z usedlostí

Pohled na fjord od jedné z usedlostí

Usedlost, kde jsme dostali oběd

Usedlost, kde jsme dostali oběd

Velmi příjemná byla polední zastávka. Vystoupili jsme na břehu a šli do jedné z místních typických usedlostí. Přivítali nás postarší manželé, kteří nám připravili čaj a kávu a poskytli jednu místnost pro snědení před-připravených sandwichů. Lidé tu jsou strašně milí, když pán viděl zájem o zvířata, následovala kompletní prohlídka – pochlubil se malými kuřaty, kachnami, prasetem, krávami, doprovázel nás jeho starý hluchý pes a kolem na louce pak ještě ovce. Na větší konverzaci naše španělština bohužel nebyla. Jaký tu asi je život? Přístup jen lodí, nebo hodinu a půl přes hřeben k silnici. Naši hostitelé každopádně vypadali spokojeně.

Paní domácí připravuje čaj a kávu

Paní domácí připravuje čaj a kávu

Oběd s našimi italskými spolkajakujícími

Oběd s našimi italskými spolkajakujícími

Spokojení jsme byli i my, když jsme dokončili asi 20km trasu a přistáli v rybářské vesnici Colchamo. Pavel spolehlivě kormidloval – měli jsme totiž turistickou verzi mořského dvoj-kajaku. Je to loď docela stabilní, vzadu má malé kormidélko ovládané šlapkami. Během cesty nám vedoucí José řekl pár zajímavostí o oblasti. Colchane je rybářská vesnice, která žije z chovu mušlí a lososů. Právě mušlí farmy jsme i viděli – tedy spoustu polystyrenových bójek, na které jsou navlečené lana, do kterých rybáři zachycují vajíčka, z nichž je po roce dospělá mušle připravené k vytažení a konzumaci. Na bójkách jsme viděli i pár lachtanů. Bohužel jsme neměli štěstí na delfíny – občas tu také bývají.

Mládě lachtana na jedné z bójek, na které jsou navlečení lana s mušlími vajíčky

Mládě lachtana na jedné z bójek, na které jsou navlečení lana s mušlími vajíčky

Kayakování nás chytlo a pokud bude šance, ještě bychom si to chtěli někdy někde vyzkoušet.

Přijíždíme do cíle

Přijíždíme do cíle