Mont Ventoux (1910m.n.m.) pokořen

Vrchol Mt. Ventoux

Vrchol Mt. Ventoux, neboli větrná hora – vrchol připomíná měsíční krajinu

Ve středu jsme opět sedli na kola a čelili zatím největší cyklistické výzvě: vyjet známý kopec Mt. Ventoux, neboli větrnou horu, která se vypíná vysoko nad okolní krajinu. Na tuto horu téměř každý rok vyjíždí peloton závodu Tour de France, jde o vrchol první kategorie, tedy ten nejtěžší.

Výškový profil výstupu na Mt.Ventoux (autor:  Alva L8)

Výškový profil výstupu na Mt.Ventoux (autor: Alva L8)

Jestliže jsme psali, že nás dosud překvapovalo, že cyklistů jsme potkávali méně, než jsme očekávali, tak na Mt.Ventoux jsme opravu sami nejeli. Je to výzva pro každého cyklistu, takže na kopec denně šplhají desítku i stovky jedinců.

Mt. Ventoux se tyčí nad městečkem Bedoin

Mt. Ventoux se tyčí nad městečkem Bedoin

Výchozím bodem bylo městečko Bedoin, kde jsem zaparkovali auto – trošku s obavami jsem koukal na GPSku, která ukazovala, že jsme 290metrů nad mořem. Vrchol kopce je 1910 metrů nad mořem, mělo nás tedy čekat více než 1600 výškových metrů v kuse na jeden zátah. Hm…

A jde se na to...

A jde se na to…

Po příjezdu k výchozímu bodu stoupání jsme se vyfotili s cedulí, aby nebylo pochyb o našem výkonu. Vyrazili jsme na 22km stoupání. Současně s námi vyrazila menší dáma, odhadem možná padesátnice. První čtyři km ubíhaly rychle a stoupání nebylo nijak strmé, i tak jsme jeli skoro na ty nejlehčí převody, velká rezerva k přehazování nám tedy nezbývala. Po vjezdu na zalesněné stráně se silnice začala zvedat, přehazovat nebylo kam, tempo zpomalilo. Oproti alpským kopcům byla silnice překvapivě rovná, skoro žádné serpentýny.

Šlapeme už hodinu jak roboti, a jsme teprve v půlce...

Šlapeme už hodinu jak roboti, a jsme teprve v půlce…

Dali jsme si několik přestávek a nakonec ten bestiální kopec zdolali. Mimochodem, ta dáma vyjela na vrchol jen pár minut po nás, klobouk dolů…

Těsně pod vrcholem...závěrečný kilomter je hnusně prudký

Těsně pod vrcholem…závěrečný kilomter je hnusně prudký

Měli jsme opět štěstí na počasí: bylo slunečno, ale hlavně nefoukal vítr. Horní část je pustá planina posytá vápencovou sutí, která je výrazně bílá. To dává kopci celoroční bílou čepici i bez sněhu. Poslední kilometry na planině musí být ve větru peklo. Ten tu fučí často (podle průvodce) až rychlostí 200km/h.

Nahoru jsme dojeli pěkně vyčerpaní

Nahoru jsme dojeli pěkně vyčerpaní

Ještě větší peklo je fakt, že největší borci  Tour de France vyjedou kopec po hodinu. 22km brutálního stoupání vyjet pod hodinu mi přijde nemožné. Stejně tak za hranicí mých představ je možnost, že někdo vyjede kopec během jednoho dne třikrát ze všech přístupových cest. Takoví borci očividně jsou, například Dominik Hašek to údajně takto zdolal. Brrr.

Pohled z Mt.Ventoux směrem na západ

Pohled z Mt.Ventoux směrem na západ

Naše časy, tedy zdravých nedopujících amatérů: Václav – 1hod 59min čistého času, Pavel a Milan něco málo přes dvě hodinky. Průměrná rychlost výstupu něco málo pod 11km/h.

Vrcholové foto ve třech se nezdařilo, tak aspoň to ve dvou (Milan je za foťákem)

Vrcholové foto ve třech se nezdařilo, tak aspoň to ve dvou (Milan je za foťákem)

Sjezd stál za to, na několika dlouhých strmých rovinkách to frčelo skoro 70km/h bez větší snahy o aerodynamickou pozici. Cyklisté často jezdí dolů rychleji než opatrní řidiči aut.

Mt.Ventoux - neleží přímo v Alpách, je dominantou Provence

Mt.Ventoux – neleží přímo v Alpách, je dominantou Provence

Po návratu k autu jsme byli pěkně vyčerpaní. Slunce pálilo a bylo horko, takže já jsem měl večer pocit menšího úpalu a navíc se dostavila svalová horečka. Večer jsme poprvé pořádně prověřili svoji chabou francouzštinu: jsme ubytování u starých francouzských důchodců, pán nemá zuby, rozuměl jsem mu každé desáté slovo, paní asi každé páté. Oba ignorovali moji výzvu, aby mluvili pomalu, oni holt asi vůbec netuší, co to znamená. Oba chtěli bodře konverzovat, paní mi asi dvě minuty vyprávěla příběh svojí kočky, ze kterého jsem pochopil jen to, že jde o kočku (paní na ni totiž pravidelně ukazovala). Ale jsem rád, že jsem se s tou francouzštinou sám dobrovolně kdysi trápil, poprvé jsem ji mohl trochu využít.

Mt.Ventoux je vidět široko daleko, takto jsme jej viděli večer s neznámým hradem nedaleko našeho ubytování u bodrých francouzů

Mt.Ventoux je vidět široko daleko, takto jsme jej viděli večer s neznámým hradem nedaleko našeho ubytování u bodrých francouzů

Večer jsme se trošku zregenerovali procházkou po městečku Vaison-de-la-Romaine. Je to krásné městečko se zbytky staveb starých Římanů.

Ve čtvrtek asi navzdory bolavým nohám dáme opět cyklistiku, projížďky tu mají svoje kouzlo, takže „on-y-va!“ (česky: jde se na to!)