Ohlédnutí za pobytem na Havaji: dokončení

 

allislandsmaplarge

Minule jsem skončil u fauny a flory. Nám se strašně líbily zdejší stromy – zejména Banyan tree – z větví spouští jak liány dolů další a další kořeny, takže kmen vypadá nakonec jak několik metrů široké pletivo. A pak tu některé stromy mají překrásně koruny, nebo nádherně kvetou a voní. Nebo všechno najednou.

Hawaii-Oahu_160710_073 Hawaii-Oahu_160710_051

Biodiverzita kytek převažuje nad rozmanitostí zvířat. Kromě bohatého mořského života, kdy u některých ostrovů existují i menší korálové útesy, jsou na souši převážně ptáci. Ti podobně jako na Zélandu zpohodlněli. Když už sem jednou dolétli, což  je tedy štreka, tak mohli oslavovat, neboť tu neměli nepřátele. Zélanďané mají ptáka Kiwi, zde mají ptáka Nene, co vypadá jak krapet nažloutlá husa. Ale na rozdíl od kiwi ještě pořád nezapomněla létat.

Hawaii-Kauai_160630_030

Z mořského života jsme viděli pár rybek při šnorchlování. Z pláže jsme viděli želvy – a jsou opravdu velké, pomalé, a smrdí – ale stejně jsou nádherné. Ta pomalost má svoji grácii a pohodu. Nejlepší byli samozřejmě delfíni. Z vyhlídky nad mořem jsme viděli žraloka kladivouna, a nebyl úplně nejmenší a taky nebyl daleko od koupajících se lidí. No ještě že šnorchlování už jsme měli za sebou, asi bych se bál. Ve  zdejších vodách prý může být i velkej bílej – no tak ještě že to jsem na úvod nevěděl, jinak bych ani šnorchlovat nešel. Nebo bych nakrmil rybičky při sebemenším vylekání.

Hawaii-Kauai_160630_479

Při šnorchlování jsme viděli rybičky zblízka, pořád kálely. Šnorchlování mě spíše zklamalo, tedy neumím to, pořád jsem chtěl dýchat nosem. Ale aspoň jsem pročistil dutiny, po výlezu z vody se mi spustila rýma jak nikdy v životě, dva kapesníky jsem pak mohl ždímat. To na horách nedostanu, takže další bod pro občasnou dovolenou i moře.

Hawaii-Maui_160702_018

No a poslední postřeh ke zvířátkům: podobně jako na Zélandu tu nejsou hadi ani pavouci, prostě nic jedovatého. To se moc hodí, když fotíte v noci hvězdy, protahujete se při úplné tmě křovím a ještě občas upadnete. Největším nebezpečím pro mě byl krásně kvetoucí bodlák Silverhead, na která jsem spadl při focení mléčné dráhy.

Tak je fakt viditelná okem jak nikde na světě. Prostě rozlité mléko na obloze s černými dírami uprostřed. Noční focení na sopce Haleakala, kdy jsem měl po týdnu konečně jasnou noc, zůstane jedním z nejsilnějších zážitků na celý život.

Jo ještě mě napadla jedna paralela k Zélandu: i zde mají velký problém s tím, že sem lidé natáhli různé rádoby zvířecí pomocníky, ze kterých se pak vyklubali obrovští škůdci. Za našeho pobytu právě probíhal odlov divokých prasat. Jedno jsem vyrušil při čůrání za stromem.

Hawaii_160707_082

Mezi ostrovy nejezdí trajekty, jen létají letadla – údajně také kvůli tomu, že se zamezuje další kontaminaci nežádoucími živočišnými a rostlinnými druhy. Než prý dorazili kolonizátoři, nebyli zde mouchy ani komáři. Dnes je tu mají, nás ale neotravovali.

Jako much je tu vojáků. Armáda má různě po ostrovech základny, na Kauai je raketová základna podobná té, která měla být v Brdech (a teď se staví v Rumunsku). Všude v parcích a na plážích potkávám namakané svalnaté borce. Na Oahu právě probíhalo vojenské cvičení, kvůli tomu jsme málem nesehnali hotel. Radka a Pavla se ptají na recepci, zda jsou taky vojáci.

To co nepochopili kdysi Francouzi a překvapivě ani Britové, dnes Amíci moc dobře vědí: Havaj má klíčové postavení v Pacifiku. Věděli to i Japonci, a proto napadli Havaj v zátoce perel, během druhé světové (až díky tomuto útoku byla válka opravdu světová).

Pearl Harbour jsme ale nenavštívili, čekají se velké fronty. Na Oahu je holt ze všech ostrovů nejvíce turistů – nejčastěji prý z Japonska, v poslední době přibývají Číňané. Ostatně jako všude…

Hawaii-Big-Island_160706_068-3

Na Oahu jsou velké zácpy, prý třetí nejhorší v celých Spojených státech. To je co říci. Všichni tu mají auta jak krávy, vzadu s korbou. Jednou – na velkém ostrově – jsme takové auty taky měli, tedy bez korby, ale za to se třemi řadami sedaček. Na venkovní korbě je legální vozit lidi, děti to prý milují. Zácpy jsme zažili i v sobotu, kdy všichni míří na pláž.

Ta nejhezčí pláž pro mě byla ve vojenském prostoru na východě Oahu. Nedaleko prý jezdí na Vánoce pravidelně na dovolenou Barack Obama. Tu moji oblíbenou pláž vojáci otvírají jen na víkend. Já se tu hodinu ráchal ve vlnách, které měly sice jen dva metry, ale to bylo více než dost, větších bych se bál.

Moře je tu děsivé na mnoha místech. Holt oceán. Hodně pláži je jen na koukání, jsou tu spodní proudy, která vás stáhnou bokem na útesy. Na severu Oahu jsou v zimě i 30 metrové vlny. Tak ty jsme neviděli. Škoda, nedokážeme si to ani představit.

Hawaii-Oahu_160710_048

Nejvíce surfařů tak bylo na Waikiki, což nakonec nebyl zdaleka takový průšvih, jak jsem s obavami očekával. U pláže je obrovský park, tak se ty davy pěkně rozprostřely.

Na Waikiki mě koupání zklamalo, tak nejvíce bavilo pozorování dětí, který mistrovsky ovládaly body-boarding – jezdí se na malém prkně (jak náš pekáč na sníh) pod tělem. Když přišla dobrá vlna, frčeli na tom rychlostí skůtru.

Hawaii-Kauai_160630_070

Na Havaji jsme si užili vynikající jídlo. Místní specialita je Poke. Poke je syrový tuňák (druh Ahi), který se připravuje na spoustu způsobů se zeleninou a různými dresinky. Nikdy bychom nečekali, že sníme tolik syrového tuňáka. A tím jsme taky přišli na viníky celosvětového masového lovení a vymírání tuňáků. Tady to žerou denně po kilech. Radek se brání, že na vině jsou Japonci, údajně jich sní ještě více.

Vedle tuňáka jsme měli i jiné ryby, vše vynikající, zejména krevety. Lepší už byl jen ananas. To je lahůdka největší. V ČR na to můžeme zapomenout. Pak jsme taky měli nejlepší mango – ve Vietnamu nás zklamalo, tady je sladké, bez otravné dužiny, co leze mezi zuby. Mango tu v červenci právě zraje a padá ze stromů na ulici.

Oahu

Typické pro Havaj jsou makadamové ořechy. Byli jsme na jejich farmě. Samotné nemají až tak výraznou chuť – ochutnali jsme je ale pražené na spoustu způsobů – a těm v medu nebo kávě nejde odolat. Kávový rum byl taky dobrý – když už to řeknu  já, tak to už musí něco být, ne?

No tak tím jsem řekl vše. Zážitků je spousta – více, než jsem čekal.

A transport s Korean Airlines stál taky za to – o tom už psal Pavel.

Tak to je vše z Havaje, držte palce Pavlovi, když to klapne, bude to brzy psát o Ománu.

Hawaii-Oahu_160709_005