Patagonská oblast jezer

 

Lago Frio - jednoze tří jezer, kterí jsme postupně projeli během Cruce Andino (neboli andského přejezdu)

Lago Frio – jednoze tří jezer, kterí jsme postupně projeli během Cruce Andino (neboli andského přejezdu)

 

Několikrát už jsem tu na blogu naznačil, že jižní Patagonie (tedy kolem 50. rovnoběžky jižní šířky), kde jsme se pohybovali 7. – 19. prosince, má mnoho skvostů. Zpětně je však dojem asi následující: vidět, zažít, užasnout, vyfotit …a poděkovat, že tu nemusíme žít. Severní část Patagonie (kolem 40. rovnoběžky), kde se pohybujeme teď, je naštěstí pocitově mnohem vřelejší, totiž zelenější, zalesněnější a také méně větrná. Důvodem, proč zde trávíme celkem týden, jsou zdejší jezera. Ne nadarmo se argentinskému i chilskému úseku Patagonie říká oblast jezer. Jsou jich tu desítky.

Místo, kde se mísí světlejší voda z hor od ledovců s jezerní tmavší vodou

Místo, kde se mísí světlejší voda z hor od ledovců s jezerní tmavší vodou

V Argentině je jejich centrem Bariloche. Z předchozích příspěvků je asi jasné, že naším nejsilnějším zážitkem z Bariloche už asi zůstane příhoda se ztracenými pasy. Bariloche se jinak přezdívá Argentinské Švýcarsko. No…ne že by město bylo ošklivé. Je zasazené u krásného jezera Nahuel Huapi a hned za městem se zvedají hřebeny hor do výšky nad dva tisíce metrů nad mořem. Architektura města má pro nás malinko příchuť kýče, zdejší stavby spíše imitují alpský styl, než že by měly svůj osobitý charakter. Kvůli nečekanému autobusovému přesunu jsme přišli o více než jeden den v této oblasti a museli jsme tak z harmonogramu škrtnout dvoudenní pochod do hor. Ve zkráceném čase jsme alespoň vyjeli lanovkou na vyhlídkové místo Cero Otto a udělali si krátkou panoramatickou procházku. Panují tu docela horka, ale soudě podle přírody kolem nás i dost sucho. Tabanos, neboli zdejší ovádi (u nás říkáme hovada) se starali o to, aby naše procházka nebyla příliš velká idylka. Jsou natolik vyhlášení, že jim plánuji věnovat celý příspěvek.

Tyrkysová voda, modré nebe...

Tyrkysová voda, modré nebe…

Vrtalo mi hlavou, kde se vzalo na cestách tolik jemného písku, když skály jsou na pohled naprosto nedrolivé. Až následující den nám v rodinném penzionu vysvětlil rodilý Němec (ale toho času již Argentinčan) Dirk, že všechen písek v této oblasti pochází z Chilského vulkánu, který bouchnul před třemi roky. Bylo to prý několik centimetrů písku, až poté následoval i sopečný popel. Ani si nedokážu představit, jak místní uklízeli zahrady a domy. Dirk nám říkal, že jakmile skončili důkladný úklid domu, vítr zanesl mikro-částečky popela opět dovnitř a čistili vše znovu. A to vše několik měsíců. Na půl roku do oblasti nelítala letadla a celé jedna sezóna byla bez turistů. Tomu tedy říkám riziko podnikání.

Naprosto pohlednicová výhlídka na hotelem Llao Llao

Naprosto pohlednicová výhlídka na hotelem Llao Llao

Asi nejhezčí místo v argentinské straně je vyhlídka v oblasti Llao Llao (místní čtou žao žao), odkud jsou vidět dvě členitá jezera a spousty ostrůvků a hory na obzoru. Pohlednicový výhled jsme si užili na kole – jak popsal Pavel v příspěvku níže.

Vulkán Tronador - jeho vrchol sdílí Argentina i Chile - je to nejvyšší sopka v oblasti, ale není nejhezčí

Vulkán Tronador – jeho vrchol sdílí Argentina i Chile – je to nejvyšší sopka v oblasti, ale není nejhezčí

V pondělí, dnes před Štědrým večerem jsme měli zarezervovaný organizovaný přesun do Chile přes tři jezera. Po jezerech se turisté plav po vyhlídkových lodích a mezi jezery je organizovaný přesun v autobusech. Uprostřed je argentinsko-chilská hranice, takže celý přesun je řádně pozdržen celní kontrolou (o tom příště). Ačkoli jsou přesuny po jezerech pěkný zážitek, cena celého výletu je neúměrně vysoká. Kdyby to byla jiná šance, jak se rychle dostat z Bariloche do Puerto Varas, asi bychom plavbu známou jako Cruce Andino vynechali. Za pět tisíc korun na osobu tu člověk nedostane ani napít a najíst během celodenního transportu. Holt tu někdo na tuto trasu má monopol a nemusí své služby vůbec zlepšovat. Proč taky, turistů tu mají dost…

Špičatý vulkán Punitaguado

Špičatý vulkán Punitaguado

Nakonec hlavně můžeme být rádi, že jsme měli hezké počasí, byli jsme v nejdeštivější oblasti Argentiny, kde spadne ročně 3000 – 4000 mm srážek. Při příjezdu na chilské jezero Todos Los Santos (jezero všech svatých – tak si to nazvali jezuité, kteří to tu osídlili jako první) se otevřenou postupně výhledy na tři vulkány. Pod tím nejhezčím právě bydlíme (a strávili jsme zde i Vánoce).

Vulkán Osorno - zdejší kráska, připomínající svou souměrností japonský Fuji

Vulkán Osorno – zdejší kráska, připomínající svou souměrností japonský Fuji