První dojmy z Hanoje, aneb jak se stát milionářem

Hanoi

(PK+VB) Jak se stát milionářem? Jednoduše. Navštivte se 100 $ směnárnu ve Vietnamu a je to. Dostanete za ně asi 2.250.000,- Vietnamských dongů. Zjednodušeně od jejich ceny odeberete tři nuly a máte cenu v Kč. Pivo (malé) za 5.000,- Dongů (tedy 5Kč!!) – nekup to! :-)

Po příletu do Hanoje jsme u pásu se zavazadly asi hodinu sledovali velké papírové krabice našich vietnamských spolucestujících. Čas jsme si krátili dohady o tom, zda za námi letělo jedno nebo dvě nákladní letadla. Pak konečně vyjel i náš batoh. Tak nám došlo, proč byla stevardka Aeroflotu při odbavování naprosto nekompromisní: naše zavazadlo (Pavlova a moje společná 90-litrová krosna) nabylo po přibalení dvou párů zimních bund a pohorek na 26kg a to náš stálo pěkných sto eur. Tehdy jsem byl ještě naštvaný, jakto že nechápe, že je to váha na dvě osoby, protože já jsem žádné zavazadlo neodbavoval….Po příletu už mi bylo jasné proč. Tyhle debaty by tam musela vést skoro s každým Vietnamským občanem.

Než začnu s pozitivními zážitky, ještě jedna negativní: na záchodech na Moskevském letišti i v letadle se navzdory přísným zákazům hulilo!! Smrad to byl tak silný, že i když jsem okamžitě vycouval, tričko už mi stačilo nasmrádnout…Letuška se v letadle hádala s jedním Vietnamcem, kterého tam přistihli. Chvíli to vypadalo, že ho asi budou po příletu eskortovat, ten závislák to ale asi nějak ukecal a po příletu zmizel s igelitkami v ruce dřív, než ho letušky stačili chňapnout.

U východu na nás mával malinký šikmooký řidič s nápisem VACLAN. Vše klape jak má, veze nás na hotel do Staré čtvrti.

Hanoi-9 Hanoi-8 Hanoi-2

 

To, co se odehrává na hanojských silnicích se musí zažít. Stovky mopedů se prolíná navzájem. Jízda na červenou a v protisměru je běžná věc, stejně jako i občasná jízda po chodníku, pes rohy chodníků na křižovatkách. Vše doprovází neustálé troubení. Přednost v jízdě neexistuje, proč jsou někde namalované přechod pro chodce nevím, stejně je všichni ignorují. A to vše absolvují řidiči od útlého věku po seniory v počtu 1-4 na skůtru. A navíc bez jakékoliv mimiky ve tváři, natož nějaké reakce. Platí jen jedno pravidlo – pokud se někam chceš dostat, musíš se tam prostě nacpat a hlavně rychle neměnit směr. A už vůbec ne uskakovat. A funguje to. Prostě jen vstoupíme do vozovky a pomalu postupujeme směrem na druhou stranu. Kolem dokola nás bez hnutí brvy objíždí skútry, motorky a auta. Kola už ve městě vyšla z módy.

Hanoi-12 Hanoi-7

Největším zážitkem z Hanoje kromě sledování dopravy je i sledování denního života Vietnamců na ulici. Před svými úzkými krámky sedí celý den na nízkých plastových stoličkách, na chodníku si vaří, jí, stříhají se, holí. Večer pak vylezou spát do patra po žebříku nebo strmém schodišti.

Hanoi_151222_015

Užíváme si Vietnamskou kuchyni. Zatím raději chodíme do střední úrovně „restaurací“ (večeře s předkrmem, hlavním jídlem a nápojem za asi 120 Kč, protože tušíme, že ve vesnicích v horách kam se chystáme, bude hůř. Samozřejmě se dá najíst i za polovinu, třeba Pho za 40 Kč.

Hanoi-4 Hanoi-3 Hanoi-5 Hanoi-11 Hanoi-10

V Hanoji jsme toho moc navštívit nestihli, času bylo relativně málo. Jelikož jsme se v letadle skoro vůbec nevyspali, po příjezdu na hotel jsme hodili rychlý šlofík. Před setměním jsme tak navštívili jen Chrám Literatury, který se nám moc líbil. Pak jsme ještě viděli Ho Chi Minovo Mauzoleum.

Druhý den ve Vietnamu jsme vyrazili na organizovaný výlet do Tam Coc – tedy na „tři jeskyně“.

Tam-Coc_151223_005 Tam-Coc_151223_064

Ráno bylo mlhavo, odpoledne se nakonec vyčasilo a celý výlet se vydařil. Více o něm asi někdy příště, nás zítra brzy ráno čeká přesun autobusem na sever a tady už máme hodinu po půlnoci.