Půlnoční slunce

Lofoty_170717_264Dnes píšu tento příspěvek po čtyřech dnech bez internetu v Trondheimu, nějakých 1000km jižně od našeho nejsevernějšího dosaženého bodu. A hádejte na co se tu člověk v létě nejvíc těší – na tmu! Dneska se po dlouhé době vyspíme bez „klapek“ na očích. V Trondheimu sice také není úplná tma, ale je tu už dost velké šero a navíc máme na hotelovém pokoji závěsy, což v autě nemáme (zde jsme spali 5 z 8 nocí).

Lofoty_170718_026 Lofoty_170718_029

Nejprve je půlnoční sluníčko bizarní zážitek. Kolem jedenácté se jakoby schyluje k pozdnímu západu slunce, jenže to se nad horizontem zpomaluje a jen jej kolem 01 hod ranní olízne a líně se pak opět odpichuje nahoru.

 

Takhle vypadá největší tma na Lofotech

Takhle vypadá největší tma na Lofotech

Nás to vedlo k novému rytmu. Na všechny pěší tůry vyrážíme až kolem 6 nebo dokonce 8 hodiny večerní, takže na vrcholech jsme právě krátce před půlnocí, kdy je nejlepší světlo. Zpět se pak vracíme obvykle kolem 02hod ranní, rekord pak máme ve 4:30 hod ráno. Celé dopoledne pak spíme a dospáváme, pokud to jde, ještě odpoledne.

Na noc vždy hledáme místo ve stínu nějaké hory, aby nás dopoledne nebudilo ostré a teplé slunce.

No vlastně se nám to strašně líbilo, jakoby odpad časový stres, kdy že to vyrazíme. Pro mě jako fotografa je fantastické, že dobré světlo trvá cca 5hodin v kuse od 22:30 do 3:30.

Takto vypadá půlnoční slunce na horách:

Lofoty_170720_158

Ale ano, popravdě už se taky těšíme na normální rytmus.