Severní Švédsko (Laponsko) – národní park Abisko

Svedsko-Abisko-2
Naše mnohahodinové putování naprosto plochou švédskou krajinou ze Stockholmu na úplný sever k hranicím s Norskem jsme si zpříjemnili zastávkou v oblasti Laponska. Ano, tam, kde sobi dávají dobrou noc. Sobů jsme taky potkali hodně. Jeden z nich po vzoru českých úskočných zajíců kličkoval před naším autem do esíčka tak dlouho, že už jsem myslel, že ho snad nepředjedeme. Největší vzpomínkou na toto místa však bude lanovka na cca 1100 metrů vysokou horu Nuolja v národním parku Abisko. Tady jsme promrzli na kost.
Zaplatili jsem si půlnoční lanovku – ano, lanovka tu jezdí 22:00 – 01:00hod, kvůli pozorování půlnočního sluníčka, které v první půlce července nezapadá za horizont. O tom, že nahoře na vrcholku hory bude foukat vichřice o síle 30 m/s, jsme věděli. Co jsme ale netušili, byla rychlost lanovky, která s každou kabinkou míjející stanici téměř zastavila, aby nastupující či vystupující asi nespadli, takže jsme to nahoru jeli místo nějakých 5 minut asi 25 minut, během čehož nám v horním partiích foukal studený severský fičák přímo do ksichtu. Paráda, vylézali jsme promrzlí a nahoře vítr už ještě sílil. Tak jsme místo plánované dvouhodinové tůry udělali pár fotek jezera a Laponské brány a šli do horní stanice na kafe/čokoládu. Naštěstí tam bylo krásně vytopeno krbem, tak jsme se psychicky připravili na cestu dolů, která ale s větrem v zádech zdaleka nebyla tak hrozná, jako cesta nahoru.

Svedsko-Abisko-3 Svedsko-Abisko-5 Svedsko-Abisko-4
Laposnká brána je nejznámější místo severního Švédska, jsou to dva kopce, které tvoří spolu tvar písmene U. Bylo to tradičně orientační místo Laponců při nahánění velkých sobích stád.
Ještě po půlnoci jsme se vydali naším obytným autíčkem do Norska, dojeli k moři a tam přespali. Následně jsme konečně dojeli na ostrovy Lofoty, o tom příště.

Svedsko-Abisko-6 Svedsko-Abisko-7