Tabanos, neboli hovada jak letadla

Na obzoru Osorno a na ruce Tabano - typický obrázek během našeho pobytu v oblasti jezer

Na obzoru Osorno a na ruce Tabano – typický obrázek během našeho pobytu v oblasti jezer

Náš pobyt v oblasti jezer se naplnil, v pátek jsme se přesunuli na sever. Na blogu jsme ještě ani zdaleka nestačili popsat všechny zážitky z oblasti jezer – líbilo se nám tu hodně. Snoubí se tu modrá barva jezer se zelenou barvou okolních deštných lesů a hor, s bílou barvou sněhových čepic místních vulkánů. Jak už to tak bývá, vždy se najde něco, co trochu pocit ráje ruší. Na Novém Zélandu to byly muchničky (Sand-flies), o kterých jistě bude vyprávět i Eliška s Matějem. V Patagonii to jsou tabanos, neboli ovádi (horse flies), tedy něco jako naše hovada. V Patagonii je vše velké (jméno oblast dostala údajně podle Patagonas – neboli legendárních obřích lidí, kteří tu měli podle prvních objevovatelů žít), takže i hovada tu rostou do mamutích rozměrů. Ok, neměl bych přehánět, v Argentině jsou hovada tak o půlku větší než u nás, v Chile jsou však aspoň dvojnásobná. Navíc jsou červenočerná. Všude v průvodcích jsme o nich četli, že zejména v lednu jsou otravná až až. Díky brzkému příchodu teplého léta se letos letky vyrojily asi o dva týdny dříve, bohužel tak akorát, abychom si je užili v plné palbě.

Chilská verze hovada s červeným zbarvením - mají velikost asi tak čmeláka

Chilská verze hovada s červeným zbarvením – mají velikost asi tak čmeláka

Při plavbě přes jezera nám průvodce vykládal, že krev sají (a tedy bodají) jen samičky. Bohužel nám zapomněl vysvětlit, jak ty samice poznat. Po dvoutýdenní zkušenosti musíme říci, že ať už to byli samice nebo samci, naštěstí jsou to potvory dost přiblblé. Než opravdu kousnou, hodně dlouho hledají místo, kam sednout. Při jejich rozměrech je nelze přehlédnout, takže se lze úspěšně bránit. Naštěstí je láká černá barva, takže spíše než na kůži sedají na batohy a foťáky. Bohužel pro nás je láká i tmavě modrá, což je barvy většiny našich moirových trik. Museli jsme tedy prohledat krosny a používat co nejsvětlejší oblečení. I tak se nás ty mrchy často držely, až to hezký nebylo. Na Vánoce jsme se pod sopkou Osorno koupali v jezeru Llanquihue, voda byla příjemně teplá a čistá, člověk by si tak rád poležel na pláži, na to se ale kvůli tabanos dalo zapomenout. Lítalo jich kolem nás asi dvacet.

Je libo medovou pochoutku?

Je libo medovou pochoutku?

Jak jsou pomalé, tak je není problém plácnout a zabít. Jen to chce rychlý a přesný zásah. Pavel mě mlátil pořád, jednou mi tabanose rozmáznul po triku i s utrobama a byl z toho pořádný flek. To jsem ještě nevěděl, že prý chutnají po medu. Když nám to Raphael s penzionu Casa KO říkal, moc jsem tomu nevěřil, hned druhý den jsem však viděl místního kormidelníka lodi pod vodopády na řece Petrohue, jak několik hovad opravdu snědl. V Patagonii tak v lednu hlad nehrozí, kalorií tu lítá ve vzduch u až moc.