Toskánko – Den 2: Z Luccy přes Pisu až na Elbu

U mě a u Pavla nad velkými metropolemi vítězí malá historická městečka. Těmi je naštěstí Itálie, a Toskánsko zvlášť, úplně posetá. Od Gábiny, naší průvodkyně z Florencie, jsem již dříve dostal doporučení navštívit Lucca. Je to klasické renesanční městečko, které na rozdíl od Florencie nebylo přestavováno a historické centrum se zachovalo kompletní, včetně opevněných hradeb, spousty kostelů, malých náměstí, z nichž nejznámější je to elipsovité.

Město Lucca nás nadchlo. Měli jsme trochu na spěch, abychom stihli náš trajekt na Elbu a před tím ještě zastávku v Pise. Nicméně tohle městčko má tu pravou atmosféru ala „la bella vita italiana“.

K tomu je ovšem nutné dodat, že je dost dobře možná lepší užívat si Itálii jako turista, než jako rodilý obyvatel. To nám potvrdila nejen Gábina, jejíž italský manžel by se nejraději odstěhoval, neboť Itálii by prý měl nejraději bez Italů….I během mé konverzace v autobuse jsem se dozvěděl, že žít tady momentálně není tak úplně jednoduché. Bavil jsem se anglicky s mladou dámou z jihu Itálie, která se za prací přistěhovala do Florencie (na jihu opravdu moc dobrých pracovních míst není). Řeč došla i na politiku. Když se mě zeptala na můj názor, řekl jsem ironicky, že ten jejich Berlusconi je snad nesmrtelný. Moje slova „Berlusconi forever“ slyšela dáma vedle nás, pokřižovala se a vykřikla „jen to ne!“. Z politiky tu jsou všichni na prášky, to i u nás je situace pořád ještě lepší.

Jako turisti si však Toskánsko užíváme naplno a líbila se nám i Pisa, před kterou jsem byl trochu varován. Město postrádá kompaktnost Luccy a hordy turistů obklopují nejznámější míso: Piazza dei Miracoli – tedy zázračné náměstí s šikmou věží, domem a baptisteriem. U šikmé věže zjistíte už z dálky, že je šikmější, než čekáte. Celé prostranství je vskutku docela úchvatné. Obdivuhodné je to o to více, když si člověk uvědomí, že to stavěli už v 11. století, kdy náš vrchol architektury byly prosté rotundy.

Po hodinové rychlo-prohlídce jsme vyrazili směr Piombino na nalodili se na trajekt. Plavba na Elbu byla moc příjemná, příjezd do Portoferaio byl i velmi fotogenický. Po krátkém přejezdu autem do ubytování asi o 30km dále jsem získali první odhad, jaké to tu bude na ježdění na silničním kole, což je náš hlavní záměr. Ostrov je opravdu hornatý, z dálky lze vidět hřeben vzpínající se nad 1000m.n.m. Po ubytování jsme sedli na kolo a jeli se podívat do přístavního městečka, kde jsme si dali výbornou večeři. Pár fotek z výletu přikládáme.

V pátek se jede na kolo!