Toskánsko – Den 3: Jezdíme po Elbě

Dnes jsme konečně vyrazili na kola. Prostudovali jsme možné trasy a vydali se z našeho přechodného bydliště poblíž Porto Azzuro směrem na sever na Cavo. Bylo polojasno až zataženo, mraky byly celkem nízko a pokrývaly vrcholky okolních hřebenů. Teplota velmi příjemná kolem 25°C.

Elba mě mile překvapila svou svěží zeleností – odhadoval jsem to na mnohem vyprahlejší krajinu. Navíc všude kvetou louky, podél silnice je spousta květů. Ještě že jsme nedávno pořídili malý kompaktní foťáček, který lze pobrat i na kolo. S tím jsem vytvořil pár momentek z naší cesty, která byla velmi panoramatická…a taky náročná.

Hned po výjezdu jsme příjemně stoupali, až jsme dojeli k městečku Rio Nell‘Elba. Typicky italským způsobem je městečko posazené ve stráni s dominantním kostelem. Odtud jsme sjeli k moři do Rio Marina a pokračovali ke letovisku Cavo. Vše je ještě příjemně klidné, bez turistů, na silnicích jsme zde potkávali málo aut a překvapivě i málo cyklistů. Z Cava nás čekal od moře táhlý výstup až do výšky 430m.m.

V sedle nad Rio Nell’Elba je krásný pohled na pevnost na vysoké hoře a na zátoku v Portoferraio, kam jsme včera přicestovali trajektem. Tam jsme taky po rychlém sešupu snadno dojeli a dali si ve městečku výbornou pizzu a ještě lepší gelato. Já preferuju pistáciovou zmrzlinu, poněvadž takovou u nás nikde nekoupíte. Má tak intenzivní a přitom přirozenou chuť – její kvalitu odhaduju podle barvy – měla by být spíše pastelově až krémově zelinkavá, nikdy brčálově nebo svítivě zelené, to indikuje barviva a umělé příchutě.

Návrat zpět byl docela náročný. Před obědem jsme už měli v nohách 50km, zpět nás čekalo ještě 36km včetně dvou výšlapů. Obzvlášť ten druhý byl náročný, z mraků vysvitlo slunce a nám rapidně ubývalo tekutin v bidónech.  Po necelých 90km a témět 1.500 nastoupaných metrech jsme dorazili zpět a už se těšíme na zítřejší trasu – projedeme západní Elbu, kde hřebeny stoupají až nad 1000m, stoupá se od moře, takže to bude opět náročné.