Vietnam – finální ohlédnutí

Vietnam_Hue_160105_071

Tak poznávání Vietnamu a Kambodži je za námi. Jelikož byl poslední příspěvek o válce, rozhodl jsem se napsat ještě jeden příspěvek, abychom skončili více pozitivně. Přidávám k tomu fotografie lidí – neboť právě na lidi ještě více než na nádhernou přírodu budeme vzpomínat v prvé řadě. K tomu moje útržkovité postřehy, které si sebou odvážím.

První postřeh: Vietnamci jsou asi skvělí organizátoři – naše putování mělo docela náročný harmonogram, měli jsme celkem 4 přelety uvnitř Vietnamu a do Kambodže, k tomu samozřejmě transporty z letišť, 6 různých průvodců, 3 jízdy autobusem, 4 organizované skupinové výlety. Všechno to klapalo jak na drátkách. Ani jednou jsme na nikoho nečekali. Pro nás to s Pavlem byla neobvyklá zkušenost, jsme zvyklí si vše organizovat a domlouvat po internetu a na místě sami, tady jsme se kompletně nemuseli o nic starat. Občas jsme si skoro připadali jako VIP.

Hanoi_151223_031 Vietnam_Mekong_160110_082

Druhý postřeh: zdejší doprava není chaos, jen to tak na první pohled vypadá. Ve skutečnosti si odvážím k tomuhle systému neustálého proplétání motorek, chodců, cyklistů, aut jisté sympaie. S Pavlem jsme se shodli, že kapacita silnic a provozu je násobně větší než u nás. Bude zajimvé sledovat, co se stane, až díky pokroku budou mít všichni chuť koupit si auto…A taky jsem zvědav, zda se mi po měsíci nově nabytá dovednost přecházení mezi desítkami motorek v Praze nevymstí…

Troubení není známka agrese. Jezdit v protisměru není problém. Taktéž jezdit po chodníku, je-li silnice už moc plná. Červená na semaforech je pro řidiče jen jaksi orientační, někdy všichni stojí, jinde však semafory ignorují. Zajímavé však je, že policie tu za přestupky vybírá pokuty. Proč vlastně, když to tu vše má jiná pravidla? No jasně, chtějí úplatky do kapsy…

Rada pro chodce na hotelu: keep going, be self-confident, never step back! Jak jednoduché!

Motorky jsou levné, skoro v každé rodině jich mají několik. Do 70 ccm není potřeba řidičák, řídí tu každý malý kluk. A taky to vypadá, že každý tu i motorku umí zpravit.

Nghia-Lo_151225_038 Hanoi_151222_125

Nechodí se tu na chodníku, až na výjimky, ale po silnici. Proč? Na chodníku se dělá byznys, vaří se, jí se, rodiny zde žijí jako v jakési verandě před svým domkem.

Všude jsou malé plastové stoličky. Červené a modré. Kdo to tady vyrábí a prodává, má super byznys.

Vietnam-barvy-37

Všichni jsou zvyklí sedět na těchto pidi-židličkách nebo přímo na zemi. Na zemi se často i jí.

Používají se jen bankovky, mince nikoli. Bankovky mají hodně nul, naštěstí je přepočet pro Čechy docela jednoduchý, stačí škrtnout tři nuly a máte přibližně cenu v korunách.

Jídlo bylo mnohdy levnější než u nás, celkově však ceny o tolik levnější nebyly.

Jídlo nás (a hlavně mě) moc nenadchlo, něco výborné, většina ok, ale pár věcí nám taky dost nechutnalo. Rybí omáčku po několika týdnech už nechceme, raději sojovku, kterou tu na rozdíl od Číny nepoužívají (kvůli turistům je naštěstí všude). Naštěstí taky jedí hodně zeleniny, která nám v dušené podobě šmakovala. Rýže je vždycky výborná, aby taky ne. Naneštěstí mají rádi vepřové kuže, chrupavky, pařátky a podobné libůstky.

Jižané se seveřanům smějí za to, že jedí psy. Oni by prý psy nikdy nejedli. Zato jsou zase pyšní na to, že kdysi museli jíst myši a dodnes to dokážou.

Nejdřív se tu jí maso, pak polévka, na závěr samotná rýže.

Při jídle se pořádně mlaská. A taky docela chlastá (je-li po ruce rýžové víno).

Připíjí se: 1-2-3-jo!

Vietnam_Mekong_160110_095 Vietnam_Ha-Giang_160101_095 Vietnam_Ha-Giang_151230_031 Vietnam_Ha-Giang_151230_020

Tržnice nás nebaví. Hlavně vidět prodej masa. To se běžně prodává na hlavní silnici (rušné a vždy prašné). Smlouvat moc neumíme, jde nám to jen tehdy, když zboží vlastně nechceme. Když něco opravdu chceme, žádnou slevu nevyjednáme. Tedy později už nám to trochu jde, ale pořád nás to nebaví…

Zelený čaj jsem předtím nepil, tady jsem se to naučil. Akorát byl tak silný, že jsem si jej někdy ředil snad i desetkrát.

Vietnam_Ha-Giang_160101_107

Měli jsme tu vynikající malé banány. Jestli chcete vědět, jak chutnali, zajeďte na Nový Zéland: připomínali nám žluté tropické kiwi. Kromě toho jsme jedli i spoustu dalšího tropického ovoce. Papáju, če, mléčné plody, cukrovou třtinu, palmové plody, mango, dračí plod, liči a asi ještě další věci, u mnoha jsme netušili jejich název.

Nejvíce nám chutnal ananas. Místní jej krásně okrájí do jakési květinky. A jedí jej se solí. My to taky zkusili, ale raději bez…

Ideál krásy je vypadat co nejvíce jako Evropan.

Roušky na ústech tu nosí ve městech většina lidí. Ochrana proti smogu je jen vedlejší funkce, hlavní je neopálit se! Čím světlejší pleť, tím hezčí. Ve sprše jsme měli bělící sprchový gel.

Vietnam_Sa-Pa_151229_112 Vietnam_Mekong_160110_008

Vietnam_Hoi-An_160106_119

Vietnamce prý nemůžete splést s Korejci a Japonci. Podobní jsou zato Číňanům, ty ale nemají rádi.

S Američany prý dnes nemají problém. Muzeum v Saigonu se ale donedávna jmenovalo „Muzeum Amerických válečných hrůz“.

Když se ptáme na vztah mezi severem a jihem, vždy je odpověď stejná: jsme jedna země, jedna strana, jeden národ. Hmm. Později jsme se dozvěděli, že v oficiální nomenklatuře je původ z jihu mínus. Policista by si měl sňatek s ženou z jihu rozmyslet. Podobně úředník – podobně jako v Číně asi platí omezení na děti: severojižní páry by měli mít max. dvě děti. Při třetím se zmrazí plat, při čtvrtém je muž propuštěn.

Vietnam_Saigon_160110_062

Na vlajce mají žlutou hvězdu na rudém pozadí. Srp a kladivo jsou ve městech taky všude. Ale pod komunistickými bilboardy tepe nekompromisní kapitalistická ekonomika.

Je těžké se dozvědět, co si o komunistické vládě myslí. Mladí a vzdělanější jsou údajně kritičtí.

Hanoi_151222_144

Korupce ale i vydírání je asi normální. Stejně jako buzerace od úřadů.

Vietnam_Ha-Giang_151231_229 Vietnam_Ha-Giang_151231_264 Vietnam_Ha-Giang_151231_202 Nghia-Lo_151225_063

Za základní školu se platí. Nejen školné, každý připlácí i na uniformu a další vybavení. Zdravotnictví taky není bezplatné. Nechce sem někdo zorganizovat poznávačku pro voliče KSČM?

Vietnam je pořád statisticky chudá země. Chudoba není nijak do očí bijící, i rolníci ve vesnicích mají mobily a LCD televize. To asi možná bude vše, ale oni třeba více nepotřebují. Těžko říci. Každopádně lidé se tu hodně smějí.

Nejvíc se smějí děti a na vesnici mají radost, že vidí „Tai“ – tedy bělocha zápaďáka.

Kambodza_Angkor-Vat_160114_268

Kambodza_Angkor-Vat_160114_354 Vietnam_Hoi-An_160107_167

Anglicky to většina neumí, bohužel i ti, co jakžtak mluví, mají strašně silný vietnamský akcent. Našim průvodcům jsem většinou rozuměl kolem 50%. V Kambodže to bylo lepší, ale poznali jsme jen turistickou meku Angkor Vat. Všechny dětí umí perfektně „one dollar please“ – vše tu stojí jeden dolar.

Vietnam_Sa-Pa_151229_185

Bohužel jsou hlavně na severu všude kolem silnic odpadky. Na jihu už méně. Ale hlavu si s tím asi moc nelámou. Proč? Zeptali jsme se naší průvodkyně Mai. „Nebude to pro Vietnam za chvilku velký problém?“

Její odpověď: „problém Asije je, že nemáme problém‘“. No vida, žijí v odpadcích, jsou u toho ale spokojení.

Vietnam_Ha-Long_160103_451 Vietnam_Hoi-An_160107_020 Vietnam_Mekong_160110_008

Takže to nejdůležitější na závěr. Postřehy výše mohou vyznít v úhrnu negativně, ale lidé, které jsme potkali a trochu i poznali, byli strašně přátelští, usměvaví – a to upřímným způsobem. A psi tu nekoušou!

A příroda je opravdu nádherná.

Takže jsem moc rád, že jsme Vietnam mohli poznat. A snad to bavilo takto zprostředkovaně i Vás čtenáře.

Vietnam_Hoi-An_160106_114 Hanoi_151222_106 Hanoi_151222_031