Volcano National Park a americké zdravotnictví

Hawaii-Volcano-12
Dvě na první pohled zcela nesouvisející věci. Nám se podařilo je spojit.
Abychom se vyhnuli masám turistů, vyrazili jsme do Volcano National Park ještě před svítáním, kolem půl páté ráno. Za necelou hodnu jsme již stáli u vyhlídky na aktivní kráter sopky. Asi z 300 m jsme viděli malý červený flek lávy. Protože už ale nebyla tma a dým z kráteru se míchal s oblačností v té výšce, nebylo to zas tak nic moc. Po té jsme si projeli celou „Chain of craters road“ s vyhlídkami na krátery vulkánu, které byly aktivní v různou dobu a podle toho odpovídajícímu rozsahu vegetace v nich. Došli jsme si i do tunelu v lávě. Cesta končí v lávových polích u oceánu – vidíme zde oblouk z lávy.

Hawaii-Volcano-2 Hawaii-Volcano-4 Hawaii-Volcano-3
Při cestě zpět jsme si dali 6 km hike do kráteru vulkánu. Úžasný byl deštný les při sestupu do kráteru a v samotném kráteru bylo zajímavé pozorovat, jak se do rozpukané lávy dere vegetace. Představa, že v roce 1959 to bylo „jezero“ bublající lávy o průměru asi 1km a hloubky 120m, je děsivá. Následně jsme navštívili Visitors Centrum. Zašli jsme si na promítání, kde jsme si svorně zdřímli a v momentech bdělosti se dozvěděli mimo jiné, že vulkán v moři již „vyrábí“ nový ostrov. Vychrlil ho již do výšky 4km, ale ještě mu bývají 2km k hladině oceánu.

Hawaii-Volcano-6 Hawaii-Volcano-7 Hawaii-Volcano-5

V návštěvnickém centru jsme si také upřesnili, kam jet večer pozorovat lávový proud. Máme štěstí, zrovna před měsícem sopka vytvořila nový výron lávy na úpatí oceánu.

Hawaii-Volcano-9
Po odpolední siestě na hotelu jsme zajeli k parádním vodopádům Akaka falls kousek za městem Hilo. Jeden vodopád moc vidět není, ale ten druhý, vysoký 129 m se odhaluje návštěvníkům v plné kráse. Navíc je obklopen přírodní „botanickou zahradu“ deštného lesu.

Hawaii-Volcano-10
Navečer jsme vyrazili směr lávové pole. Zaparkovali jsme vedle desítek aut a vyrazili směrem k žhnoucím červeným čárečkám kdesi na obzoru. Cestou nás zaujaly domky a chaty vybudované přímo v bujném lávovém poli. Někdy se asi jednalo o nové domy majitelů pozemků, jimž láva pohltila domy původní, jindy asi jen o jakési chatky na přespání s výhledem na tekoucí lávu. Již tam byly i pozemky v lávovém poli na prodej. Shodli jsme se, že tam bychom rozhodně bydlet nechtěli. Po asi 4,5 km chůze po štěrkové silnici jinak sloužící jako emergency road jsme přišli k místu, kde je silnice nejblíže lávovému poli, asi 1,5 km od tekoucího magmatu. Po toto místo je to správou parku koordinováno a většina návštěvníků unavených 4,5 cestou tam a vidinou stejně dlouhé cesty zpět se vrací.
Mezitím se setmělo a žhavé lávové pole září do noci. Rozhodně si nechceme nechat ujít jedinečnou šanci, rozsvěcujeme čelovky a vydáváme se na hodinovou chůzi nahoru a dolů přes divoké formace ztuhlé lávy. Klouzat to určitě nebude. Láva má povrch jak pilník posetý hoblinami skla. Někdy má úžasný tvar připomínající jedno ocelové lano vedle druhého. Už předem jsme věděli, že pád v lávovém poli je nebezpečný, hany jsou velmi ostré. Proto jdeme s hůlkami, v pohorkách a s rezervními svítilnami. Cesta tam se zdá být velmi dlouhá, ale lidé, kteří se od lávy nás potěšili zprávou, že se dá jít až na úplný dosah k lávě, protože je lávové pole ve směru větru. A je to pravda. Po hodině chůze stojíme asi 2m od pomalu tekoucí lávy. Další super zážitek. Po asi 20 minutovém pozorování a focení vyrážíme zpět k autu. Další asi 3km lávovým polem a 4,5 km po štěrkové cestě.

Hawaii-Volcano-15 Hawaii-Volcano-14 Hawaii-Volcano-13
A nyní k tomu zdravotnictví. Po cestě k lávě jsme asi po 40 minutách potkali jinou skupinu (neexistuje žádná konkrétní cesta, každá skupina si musí najít svoji cestu lávou sama). V té tmě to potěšilo. Myslím, že jsem na sekundu zmenšil koncentraci, chytil maličký disbalanc a narazil holení do hrany lávy. Ta se potvora hned zařízla do holeně. Nebylo to nic hrozného a tak jsme pokračovali, došli k lávě a zpět. U auta jsem si nohu pod ránou utřel. Krev již v zásadě netekla, ale rána produkovala neuvěřitelné množství čistícího moku zabarveného krví. Ve sprše jsem si vyndal dva kousky lávy z rány a rána se zklidnila. Stejně se nám to ale nezdálo a Václav raději zavolal do nemocnice, aby mi zajistil pomoc nebo konzultaci. Tam nás odkázali na záchranku. Jen jsem stačil sníst kousek banana cake, přichystali pas, pojištění a už tu byla záchranka. Trvalo jim to jen asi 5 minut a bylo jich asi 6. Nejdříve přišel takový 2m bouchač s kolegou, a teprve když obhlídli situaci, že nehrozí nebezpečí od nějakých opilců před půlnocí, přišel i lékař. Mrknul na to a řekl, ať jedeme do nemocnice, že mi to tam vyčistí. V nemocnici se k nám chovali moc fajn, hlavně sestřička, která plánuje příští rok výlet do Prahy. Můj lehký náraz holeně do hrany lávy čistil doktor 50 min. Případný pád by byl opravdu tragický, protože láva je ostrá jako sklo, rozřízne a strhne kůži a navíc se tříští na malé kousky, které zůstanou v ráně. Prý to řeší v nemocnici denně a jeden den přede mnou spadla nějaká paní a potrhala si obličej, ruce, nohy… Já jsem v pohodě a udělali jsme dobře, že sem si to nehal vyčistit. Odnesly to jen pohorky, které jsem raději zahodil. Mok z rány bych tada těžko vymyl a už ráno bota v tom horku voněla jak indická masna. Také mám pauzu od koupání, ale to mě stejně moc nebere.

Stálo to za to, ale kdybyste měl někdo podobnou šanci, doporučujeme si vzít dlouhé kalhoty i rukávy, rukavice, ideální by byly chrániče kolen.