Výšlap na kole pod Osorno

osorno-vyjezd_10

V pátek, v den našeho přesunu na sever k hranici s Peru, jsme si půjčili kola s tím, že si uděláme nějaký pohodový výlet. Nakonec to dopadlo tak, že jsem se vracel na penzion ve čtyři odpoledne s téměř 80km a s totálním vyčerpáním. Podařilo se nám totiž jaksi nečekaně vyjet až k horské chalupě pod Osornem, které je asi 1.400 metrů nad mořem. My jsme vyjížděli z výšky 90 m.n.m. takže jsme si na 14 kilometrech dali dost velký výšlap, který chvílemi připomínal náš upocený výjezd na Mt.Ventoux ve Francii. Tady to proběhlo ale dost neplánovaně, což mělo svoje kouzlo.

ráno se jelo deštným lesem

ráno se jelo deštným lesem

Výstup jsme začínali v deštném lese, po ránu byl ještě příjemný stín a výborná teplota, tak akorát na tričko. Vrcholek vulkánu se nám sice na chvíli zatáhl, nás ale bavilo sledovat, jak se mění okolní vegetace. Asi po šesti kilometrech výšlapu se objevily barevné keře (červené a žluté) a fialové kytky. Na povrchu už byla vidět černá láva. Pak vegetace ubývalo, naopak přibývalo výhledů do dálky, a tak jsme se kousli a dali celý výšlap.

pak začalo přibývat barevných keřů.

pak začalo přibývat barevných keřů.

o byla vidět láva

o byla vidět láva

Vyjeli jsme prakticky přesně do půlky sopky, která má výšku přes 2.600 m. Až odtud nám došlo, jak je ten vulkán zatraceně vysoký, protože jeho kráter (považte, jen obvod vrcholového kráter je 6km!) se zvedal ještě pořád strašně vysoko.

a jsme skoro tam

a jsme skoro tam

pod vrcholem Osorna

pod vrcholem Osorna

pohled zpět na jezero

pohled zpět na jezero

Vychutnali jsme si výhledy na spodní jezero Llanquihue a sjeli jsme dolů.

osorno-vyjezd_7

Neplánovaný výlet se u mě projevil tím, že jsem se pěkně připálil. Málo jsem se namazal a až druhý den jsem pocítil důsledky, zejména při spaní mně pálily ruce i nohy. Dole po sjetí vulkánu jsem dostal ještě blbý nápad, že se pojedu podívat na vodopády Saltos Petrohue. Ty jsme sice viděli už první den, měl jsem ale v hlavě vysněný záběr vulkánů s vodopády v popředí, což lze vyfotit jen z tryskové lodi, která tu pro turisty přes den jezdí. Dal jsem si tak navíc dalších 25km, které mně docela dodělaly. Vodopády jsou se sopkou v pozadí parádní, já jsem tam bohužel byl v ten fotograficky nejhorší čas, kdy mi sluníčko svítilo přímo proti objektivu. Na penzion jsem přijel absolutně dodělaný – ani už nevím, co mně bolelo víc, jestli nohy, zadek nebo ruce. S touhle únavou jsme pak oba jeli na letiště, abychom se přesunuli na Chilské Altiplano, odkud už píšu tento příspěvek.

vodopády Petrohue

vodopády Petrohue

vodopády Petrohue

vodopády Petrohue