Výšlap pod Calbuco

calbuco_1

Vánoční období jsme strávili v rodinném penzionku Casa KO, který se nachází na úpatí hory Calbuco. Odtud je ideální výchozí bod na slezení tohoto dvoutisícového vulkánu, který naposledy chroptil v roce 1961. Ačkoli jsme výstup měli v plánu, nakonec nás odradila vysoká cena za průvodce (bez něj to nejde kvůli ledu na kaldeře) a ještě vyšší převýšení, který bychom museli zdolat během jediného dne (2000 výškových metrů nahoru a dolů v jednom dni by mohlo pěkně zrasovat kolena). Dali jsme si na radu pana domácího Raphaela jen menší túru k vodopádům.

Pohled zpět na vyšší sopku Osorno

Pohled zpět na vyšší sopku Osorno

Vodopády byly sice nakonec zklamáním (co taky po Iguazu čekat, žejo..), ale výšlap to byl příjemný. Výhledy na protilehlý vulkán Osorno částečně znemožnila zatažená obloha, my jsme si tak užívali zejména měnící se vegetace, která má přídech deštného lesa.

kvetoucí stromy

kvetoucí stromy

Na několika místech jsme procházeli pastvinami se stádem krav. Ve stádu byla spousta telátek. Největší stres nám připravili dva macatí býci. Vypadali hrozivě a blížili se k nám. Naštěstí jsme po chvilce zjistili, že jsou v patách nikoli nám, ale březí krávě, na kterou se snažili několikrát naskočit. Oba býci se jednou dost ostře potrkali, my jejich souboje využili a rychle přidali na tempu, abychom byli z ohrady pryč. Po chvilce jsme potkali spolubydlící Australanku – neuvěřitelně ukecaná a vysmátá sympaťačka, co si sama vyrazila na procházku. Varovala nás, že nás čeká výš opět stádo s býkem a že ona to raději obrátila. Čekání, zda se někde objeví, nám připravilo trochu příjemného stresu. Další stádo jsme prošli hladce. Přiznám se ale, že sám bych tam jít nechtěl.

Tady nás měl čekat další býk...naštěstí nečekal

Tady nás měl čekat další býk…naštěstí nečekal

Pětihodinová procházka byli velmi povedená a tak akorát náročná, aby nám chutnala výborná večeře. O večeřích v penzionu Casa KO se ještě chystám napsat.

Pohled zpět do údolí

Pohled zpět do údolí