Zaplavený Salar de Uyuni – největší zrcadlo světa

Bolivie-Salar_11

Zase jsme měli kliku. Vyjet s autem se na zaplavený Salar de Uyuni je totiž větší riziko, než jsem si myslel. Na největší solné plošině světa je mnoho děr, ve kterých auto může snadno utrhnout kolo. Slaná voda je možná dobrá pro pleť, rozhodně ne pro kabeláž jakéhokoli auta. Pokud se voda dostane do motoru, už se auto nemusí rozjet. Bouřkové mraky na horizontu navíc stěžují řidičům orientaci podle několika mála kopců na horizontu. Z tohoto důvodu se Salar, jakmile je zatopen během Bolívijské zimy od ledna do února, zavírá pro turistické túry. My jsme měli být poslední výpravou, která měla přejezd po Salaru povolený. Tak to abych snad dal nějakou fotografickou oběť bohům….

Konec silnic, vjíždíme na zaplavený Salar

Konec silnic, vjíždíme na zaplavený Salar

Kvůli vrstvě vody, která byla na začátku kolem 10-20cm, uprostřed pak jen 2-5 cm, jsme nemohli jet k proslulému rybářskému ostrovu. Tento ostrov je uprostřed širého Salaru de Uyuni a je poset obřími kaktusy (některé jsou vysoké až 20 metrů!). Škoda, to by byl zážitek mnohem větší než z prořídlého lesa-nelesa kaktusů u Islugy. Nesmíme však být nevděční, ostrov v deseti z dvanácti měsíců vidí každý příchozí turista, my viděli něco mnohem vzácnějšího: obří zrcadlo o rozměrech 12.000km čtverečních, což je o tisíc km2 více než má celý středočeský kraj!! Tak si to jen představte, že u Turnova na dálnici najedete na solnou pláň, ze které sjedete až někde za Příbramí. Je to téměř dokonalá rovina. Postupně, jak naše vozy směrovaly dovnitř Salaru, mizely na horizontu hory a člověk viděl na hladině jen obří reflexi modré oblohy s kupovitou oblačností.

Nekonečné zrcadlo jen občas přerušovaly výběžky solných ostrůvků

Nekonečné zrcadlo jen občas přerušovaly výběžky solných ostrůvků

Uprostřed Salaru byly k zahlédnutí ještě nepravidelné šestiúhelníky, které krystalizující sůl vytváří. Vrstva soli je dost nepředstavitelná, na některých místech má prý až 20 metrů! Dalších Salarů je tu i v Chile naštěstí dost, takže hromadná těžba probíhá na jiných místech. Údajně nezapomenutelným zážitkem je východ a západ slunce nad plání. Východ slunce jsme měli slíbený také, kvůli večernímu dešti a zaplavení přístupových silnic k Salaru byl ale odvolán. To nejdřív mrzelo, ale po najetí na zrcadlo bylo vše zapomenuto.

A jede se na to...

A jede se na to…

 

Auto mělo poruchu, byl čas na blbnutí...

Auto mělo poruchu, byl čas na blbnutí…

Při prví zastávce jeden z vozů dostal poruchu, řidičům trvala oprava skoro hodinu, tak jsme měli čas na různé blbosti a hrátky. Na tak obrovské ploše se dá nekonečně hrát s klamem perspektivy. Jeden člověk si stoupne blízko k fotografovi, druhý jde o padesát metrů dále a už z jednoho obr a druhý malý špunt. Není tu nic, co by očím usnadnilo demaskovat prostorové rozložení. Perspektivních hrátek se lépe dosahuje na suchém Salaru, protože nejsou na fotkách vidět reflexe postav ve vodě. Udělali jsme si pár skupinových fotek, mhouřili oči z přemíry světla všude kolem a měli vše zacákané o soli. Já utopil jeden polarizační filtr, jsem zvědav, co s ním ta sůl provede.

Skupinové blbnutí- kdo by tu taky nechytnul euforii, žejo..

Skupinové blbnutí- kdo by tu taky nechytnul euforii, žejo..

Držím pevně i lehce zároveň

Držím pevně i lehce zároveň

Co si takhle trošku zacvičit...

Co si takhle trošku zacvičit…

širé nebo nade mnou i pode mnou

širé nebo nade mnou i pode mnou

Je libo vznášení nad hladinou?

Je libo vznášení nad hladinou?

Pak jsme jeli dál, udělali si ještě jednu malou zastávku a po třech hodinách pomalé a opatrné jízdy jsme ze Salaru zase vyjeli. Dostali jsme rychlý oběd a spěchali na poslední zastávku před návratem do Chile – na hřbitov vlaků u města Uyuni. Tam jsme si udělali poslední skupinovou fotku.

Když viděl Francouz tuhle svoji fotku, okamžitě ji chtěl od Pavla dostat

Záběr jak z Bondovky…když viděl Francouz tuhle svoji fotku, okamžitě ji chtěl od Pavla dostat…tak kolik pak si máme naúčtovat? ;-)

Poslední skupinová fotka

Poslední skupinová fotka – vláček odjíždí…

Hřbitov vlaků - na obzoru další bouřka

Hřbitov vlaků – na obzoru další bouřka

Celá naše skupina ze tří aut byli skvělí lidé. Nejvíce jsme si nakonec padli do oka s našimi bavorskými sousedy Florianem a Alexandrou – pochází kousek od českých hranic, takže snadno poznali češtinu a hlásili se k nám. Měli smysl pro humor a tak jsme se během těch čtyř dnů dost nasmáli.

Symbol Dakaru - vše postaveno stylově ze solných cihel

Symbol Dakaru – vše postaveno stylově ze solných cihel

V Uyuni probíhají právě poslední přípravy na blížící se Dakar. Jestliže celá Argentina a Brazílie už žije mistrovstvím světa ve fotbale, tady všichni mluvili o Dakaru. Ralley měla jet i po Salaru, ale podle průvodců jej budou auta nakonec jen objíždět. Dakar mě normálně nezajímá, po návštěvě těchto končin si však asi nějaké záběry rád shlédnu, třeba něco poznám…

Solný povrch pod hladinou vypadal jak mramor

Solný povrch pod hladinou vypadal jak mramor

Cesta zpět do Chile byla už bez zastávek, jelikož jsme jeli méně zajímavou spodní cestou. Tedy jedna výjimka byla: na jednom místě jsme se přiblížili opět k červené laguně Colorada, kde jsme viděli dosud největší kolonie plameňáků.  Z velké dálky bylo slyšet jen jejich typické hrdelní zvuky. Asi jim ty bakterie v toxické vodě fakt jdou po chuti. Celkem jich jen v této oblasti žije okolo 26.000 kusů. Predátorem mláďat je liška a sokol. Plameňáci musí nabýt takové síly, aby byli schopni odlétnout před tuhou zimou Altiplana. Za hodinu jsme byli zpět v Chile a měli za sebou další nezapomenutelné tři dny – úžasný kus planety objevený ve společnosti milých lidí – není lepší kombinace!