Vše podstatné jsem shrnul v nadpisu. Je to tu opravdu nádherné. Ta pravá krása začíná vlastně až když člověk vyleze na jeden ze zdejších stovek kopců. Rostou přímo z moře a mají něco mezi 400-1000 metry. Jsou strmé, vylézt nahoru je fuška, slézt dolů často bahnitým terénem pak svaly odrovná. O tom jsme se přesvědčili dnes, když jsme skoro nemohli ráno vstát ze stanu. Ale ta nádhera, co tu je (krása střída nádheru), se nedá popsat.

Nejlepší na tom je, že tu máme jeden nekonečný den – není tu tma, je tedy jedno, kdy vyrazíte na výlet, kdy se vrátíte, kdy jdete spát. No spali jsme docela málo a únava se hromadí, takže dnes dáváme odpočinkový den.

Máme za sebou už výšlap na asi nejhezčí místo Lofot – a taky dost možná na jedno z nejhezčích míst této planety. Viz foto níže. Šplhali jsme nahoru 1:15 minut, 500m převýšení, ale nahoře jsme byli sami a v cca 2:30 ráno jsme pozorovali východ slunce. Nádherný zážitek. Vydrželi jsme tu na hřeběni (naštěstí nefoukalo) asi hodinu. Tohle se neomrzí. Jen jsme měli trochu obavu, jaká bude strmá cesta na blátě dolů – ale nakonec to bylo v pohodě.

Dnes balíme náš pojízdný karavan a míříme na malý ostrůvek Vaeroy, kam moc turistů nejezdí, tak se těšíme.

Jo, máme tu fantastické počasí – sice trochu fouká ale skoro neprší (přitom jinde v Norsku prší dost) – před námi tu bylo docela hnusně, jen jsme přijeli, tak se vyčasilo. Klepu na dřevo, snad nám to vydrží.