Senja je největší Norský ostrov a na rozdíl od Lofot není tak turisticky „profláknutý“. O krajině na tomto ostrově, přesněji řečeno na jeho severní straně s několika fjordy, jsem slyšel jen samé superlativy. O to více mě zarazilo, že Senja vůbec není zmíněna v našem průvodci – ani jednou! Velká chyba, pěší výlety po zdejší krajině neměly chybu. 

Na Senje jsme stihli čtyři výstupu za dva dny – takže to bylo opravdu intenzivní. Jako první jsme si dali vyhlášený Husfjellet trail, který jde po otevřeném terénu a nabízí nádherné 360° výhledy (viz foto/panorama nahoře).

Nahoře potkáváme Norku, která si to celé vyběhla – ano poklusem, té paní bylo něco kolem 55-60 let. Nejlepší na tom bylo, že nám po zdolání 640 výškových metrů řekla, že zítra musí do práce, tak si možná ještě zaběhne rychle druhý vyhlášený kopec – Seglu. Až uvidíte fotky níže, pochopíte, co byla ta Norka za blázna…

Druhý den jdeme nejprve klrátkou trasu s výhledem na Husoy – krásnou malou vesničku na ostrůvku ve fjordu a pak už míříme ny vahlášený vrchol Seglu – což norsky znamená plachetnice.

Je to opět vrchol jen cca 640 metrů vysoký, ale stoupá přímo z moře a celá jižní stěna je kolmý sráz do moře. Když se vyšplhá nahoru, chytáte z pohledu dolů pod sebe závratě.

Byl jsem rád, že jsme nahoře byli zrovna skoro sami – nechtěl bych tam vidět, jak se tam někteří blázni fotí s nohama přes převis….mě se dělalo blbě, když jsem si sedl 0,5 metru daleko, Pavel se držel ještě dál.

No ale pravý vrchol nastal až pak, když jsme unavení sešlapali těch 640m dolů, protože jsme mezitím zjistili, že Segla je nejhezčí z pohledu ze sousedního kopce – a tak jsme se krátce před půlnocí jali tento kopec zdolat. Nelitovali jsme – po ca 500 nastoupaných metrech jsme tu pozorovali západ i východ slunce a nemělo to chybu.

Segla odsud vypadá opravdu naprosto impozantně (opravdu jako plachetnice)- a my měli radost, že tenhle pohled vidí jen hrstka turistů – nikde se totiž o tomto výstupu nepíše.

No a mě vrtá hlavou, jestli si to tam ta Norka ještě téhož dne vyběhla…

Na závěr se pochlubíme, že se nám podařil o den později náš největší výkon – zdolali jsme vrchol, který se rovnal dvojitému výstupu na Seglu – byla to pecka, o tom příště. Je to tenhle macek:

V středu se chystáme na tůrování pod Trolí stěnou (Romsdal) – a pak už pomalu plánujeme návrat,  na víkend tu totiž hlásí déšť.